Chebská čtyřicítka očima bikera
Chebská čtyřicítka očima bikera
V Den osvobození 8. května 2008 připravili pořadatelé v čele s Tomášem Kubátem nový závod nazvaný Chebská čtyřicítka. Je zařazen do Chebského poháru a v jistém smyslu nahrazuje Chebskou signálku (abych byl přesný, zaplňuje po ni místo v kalendáři). Tento závod se jistě zaryje do myslí všech účastníků z několika důvodů. Jednak je provedl po místech, kam ještě nezavítala ani pravověrná chebská bikerka Mirka Špalková, a to je co říci, a kvalitní značení zajistilo, že nikdo nedobrovolně neemigroval z ČR do Německa; závod totiž vedl mnoho kilometrů přesně po hranici se sousedy. Závodníky (ale vůbec všechny, což se však ne každému líbilo) prověřil způsobem v našich končinách nevídaným; šlo totiž o “100% MTB”. Jak říká Štafle, byli jsme pak vděční za každý kus makadamu. Po závodě na nás čekal guláš a vůbec kvalitní zázemí. A úplně nakonec přijel jako bonus Karel :). Myslím, že srdce závodníků si Ch40 získala a ostatní možná trochu odradila, ale jistě si to vynahradila příjemným zázemím. [Všechny fotky, co mám, jsou v galerii.]
K závodu z pohledu závodníka
Na startu se objevila známá esa včetně esa silničářského, Radka Krummera. Přijeli i severočeští v čele s Vojtou Marvanem, aby se rozjeli před sobotním Pernštejnským Girem. V první lajně se ještě samozřejmě skvěl Luboš Oubrecht. Chyběli závodníci Cykloteamu, Jiří Podhajský a mlaďoši z Team Bike Březová, kteřížto se všichni účastnili ČP XC v Teplicích, kde byla pěkná zima, narozdíl od tropického Chebu. Vody veteránské rozvířil jedničkový masters Honza Jiříček, který se po dlouhé době dostavil na závod, hned na novém bajku a hned úspěšně. Vůbec, kol na startu bylo mnoho překrásných. Češi zřejmě bohatnou a konečně se blíží sousedům za hranicí. Start je tu, jede se do kopce, ale závodníci vyslyšeli žádost Honzy Jiříčka, že není kam spěchat, a tak se jede pomalu. při vjedu do lesa to vepředu už trochu skřípe, odděluje se zrno od plev (to je přirovnání, nikoliv konstatování) a balík se natahuje. Už brzy se odděluje vedoucí trojice Marvan, Oubrecht, Krummer. Časem se z čela závodu odsune Milan Šplíchal a za vedoucí trojicí zůstává pětice Blažek, Jiříček, Fišer, XY (nemám výsledky, takže nemohu použít jméno tohoto závodníka z Kekek týmu) a dojížděč Tomáš Makoň, který měl za námi pořád díru a sjel ji (až) časem, což je podle mě obdivuhodné, protože jsme jeli fakt rychle v závěsu za rychlíkem Jiřím Blažkem.
Trať … trať mě osobně vyvedla z míry, protože byla pořád stejná. Těžká. V paměti mi neutkvěly ani žádné velké výjezdy, jen to, že šlo o dlouhé cross-country po kořenech, mezi stromy. Na trati byl jen jeden příjemný sjezd (tj. pořádně prudký), chtěl jsem jich více, protože mě vždy příjemně vzpruží a zlepší náladu. Časem jsem byl rozlámaný a když přišel dlouhý sjezd po extra kořenech, jen jsem pustil brzdy a držel se, seč to šlo. Kvalitní byl ale i - zapomněl jsem na něj - sjezd po lesní cestě s koryty po stranách. Je to výzva - jet rychle, a nespadnout do koryta, z něhož se už bez zastavení vylézt nedá. Doslova ubíjející byl dlouhý úsek podél hranice, single track, nahoru dolů. Ubíjející není ve špatném slova smyslu, ale pro mě osobně ano, protože jsem na tom byl špatně fyzicky a Honzy Jiříčka jsem se držel zuby nehty. Honza se ale pro změnu takhle držel Jirky, který hnal a hnal. Aby nás zničil psychicky, začal si v jednom výjezdu prozpěvovat.
Nakonec jsem před sebe pustil jezdce XY a i Tomáše Makoně, pokud se nepletu, a jel jsem sám. Čekal mě pak výjezd po panelce, to bude asi signálka. Šlo o dlouhý prudký výjezd a pak o následující dlouhý výjezd. Ale bylo to vlastně celkem příjemné. Ještě před tímto úsekem byl odpárán Radek Krummer a Vojta zde opakovaně odskočil Lubošovi a svůj náskok pak ještě zvětšil v příjemném závěrečném sjezdu do cíle.
Po závodě
Já sám jsem pak jen vyhlížel Evičku. Očekával jsem bouři, protože který tyran by vyslal jemnou dívku na tento závod? Jenže, netušil jsem, co nás čeká. Naštěstí si našla kolegu z Cvock týmu, se kterým přijela do cíle. Další Cvock, Karel, si pohmoždil lýtko a došel to pěšky. Na svůj první závod asi jen tak nezapomene (jak už to u bajkerů bývá, hlavně asi kvůli tomu zničenému ráfku). Když tak přemítám, kdo ještě trpěl, byl to určitě Tibor z TBB, pravověrný silničář, kterého na trati potkalo vše, co má rád: bahno, kořeny a úzké cestičky. Jeden bajker třikrát přetrhl řetěz.
Guláš byl dobrý, ale vyhlášení bylo na můj vkus pozdě. Lidé se však bavili. Maminky s ratolestmi, Karel B. a další :). A to asi vše, co mě ve stručnosti napadá.
Převzato z: https://bikeri.cz/clanek/chebska-ctyricitka-ocima-bikera